DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Vítejte na stránkách RYBÁŘSKÝ SVAZ RADKOVICE

neco o rybach

Bolen dravý (Aspius aspius)

Bolen dravý patří mezi hojně se vyskytující dravé ryby a ve sportovním rybolovu je oblíbený pro svou bojovnost na udici.

 

bolen.jpg


Bolen dravý (Aspius aspius)

 

  • říše - Animalia (živočichové)
    • kmen - Chordata (strunatci)
      • třída - Actinopterigii (paprskoploutví)
        • řád - Ciprimiformes (máloostní)
          • čeleď - Cyprinidae (kaprovití)

Bolen dravý dorůstá velikosti až 120 cm a někdy i více, nejběžnější jsou ovšem úlovky mezi 50 - 70 cm.

Tato dravá kaprovitá ryba se vyskytuje v proudících vodách, jezerech a údolních nádržích ve střední a východní Evropě.

Bolen má dlouhé, protáhlé tělo, které je z boku lehce oploštělé. Má špičatou hlavu s velkými ústy. Má načervenalé břišní ploutve a srpovitě vykrojenou ploutev řitní. Hřbet bolena je našedlý, může být i lehce nazelenalý. Břicho má bolen naopak bílé.                                                               

Cejn velký (Abramis brama)

je ryba, podle které je dokonce pojmenován dolní tok řek, tzv. cejnové pásmo. Jedná se sice o rybu pro mnohé rybáře neatraktivní, ale u nás se vyskytuje tak často, že ji lze chytit prakticky kdekoliv.

 

cejn.jpg


Cejn velký (Abramis brama)

 

  • říše - Animalia (živočichové)
    • kmen - Chordata (strunatci)
      • třída - Actinopterigii (paprskoploutví)
        • řád - Ciprimiformes (máloostní)
          • čeleď - Cyprinidae (kaprovití)

Tato kaprovitá ryba se u nás vyskytuje hojně v dolních pásmech řek, které jsou po ní pojmenovány. Jedná se o tzv. cejnové pásmo, kde je řeka širší a voda už proudí pomalu. Prakticky je zastoupen ve všech typech stojatých vod, kde se často přemnožuje.

Dorůstá u nás velikosti běžně 30-50 cm, může ovšem dorůst až do velikosti 80 cm.

Cejn velký ma ze stran silně oploštělé tělo s vysokým hřbetem (proto se říká “cejni jako lopaty”) a hluboce vykrojenou ocasní ploutev. Ke svému tělu má poměrně malou hlavu se spodním typem úst. Jeho zbarvení je šedavé, stříbřité a někdy může přecházet do zlatistého nádechu.

Cejn velký pohlavně dospívá mezi třetím až čtvrtým rokem a tře se v rozmezí května až června.

Cejn velký je ryba žijící v hejnech, která se živí drobnými živočichy dna a planktonem.

Cejn má velký význam pro sportovní rybolov, jelikož je zastoupen na většině revírů. Na udici cejn moc nebojuje, často je dezorientován vytažením z velké hloubky, kde se pohybuje. Vzhledem k tomu, že se jedná o ryby vyskytující se v hejnech, není výjimkou chycení několika exemplářů na jednom místě.                                                                                                                                                                                                                                        

Candát obecný (Sander lucioperca)

candat.jpgCandát obecný, zástupce čeledi okounovitých (Percidae), je mezi sportovními rybáři vyhledávanou rybou pro své chutné maso a pro jistou tajemnost, která je pro tuto rybu typická.


Sander lucioperca, jiným názvem též Stizostedion lucioperca.

  • říše - Animalia (živočichové)
    • kmen - Chordata (strunatci)
      • třída - Actinopterigii (paprskoploutví)
        • řád - Perciformes (ostnoploutví)
          • čeleď - Percidae (okounovití)

V našich podmínkách dorůstá délky přibližně 1m a 15kg váhy. Rybářskými úlovky jsou ovšem nejčastěji ryby okolo 5 kg vážící.

Vyskytuje se na většině území v Evropě, kde obývá dolní úseky řek, rybníky a údolní nádrže. Je velmi citlivý na obsah kyslíku ve vodě a její čistotu, proto často při snížení obsahu kyslíku ve vodě, ekologické havárii atd. umírá tato ryba mezi prvními.

Stejně jako jiné ryby z čeledi okounovitých je candát charakteristicky zbarven. Může mít na těle svislé pruhy stejně jako jeho příbuzný okoun. Jeho barva je šedá s zeleným nádechem. V tlamě má v přední části 4 charakteristické zuby, kterým se někdy říká tzv. psí zuby.

Candát se řadí mezi dravé ryby. Živí se zooplanktonem , larvami hmyzu a malými rybkami. Je to typická stanovištní ryba, vyhledávající tvrdší dno. Menší candáti se pohybují v malých hejnech o pěti až šesti kusech.

Candát se rozmnožuje od dubna do června, kdy samec buduje na dně „hnízdo“, kde hlídá jikry až do vylíhnutí plůdku.

candat.jpg                                                                                                                                                                      

Kapr obecný (Cyprinus carpio)

carp.jpgJe nejznámější zástupce čeledi kaprovitých ryb u nás i ve světě. Má velký význam hospodářský, kulturní i sportovně-rybářský.

 

Dorůstá do 100 cm délky a 30kg váhy, dožívá se poměrně vysokého věku, a to až třiceti let.

Je rozšířen po celé Evropě, kde je původním druhem. Vyskytuje se v dolních tocích řek, rybnících i údolních nádržích po celé České republice.

Kapra poznáme podle čtyř vousů umístěných kolem tlamy, robustně stavěného těla, které je u kapra žijícího ve stojaté vodě vysoké. Kapr má dlouhou hřbetní ploutev. Kapři z proudných řek mají tělo více aerodynamické, protáhlejší a mají nižší hřbet.

V podstatě rozlišujeme dva druhy kapra. Je to původní nezušlechtěná forma sazan, která se vyskytuje v proudných řekách. Tento kapr je celý pokryt šupinami a je přizpůsoben životu v proudné vodě.

Zušlechtěné formy kapra můžeme najít ve dvou variantách. První je lysá forma, kdy je kapr úplně šupin prostý nebo má jen ostrůvky šupin. Druhá forma je klasický šupináč.

Kapr se dá považovat za všežravce, živí se jak rostlinami, tak i drobnými červy, larvami atd. Živí se u dna, má silné pysky, kterými ryje ve dně a nasává tak potravu. Není ovšem výjimkou vidět kapra sbírat z hladiny, kam spadnou různé druhy hmyzu.

Kapr se vytírá nejčastěji v době od konce dubna do června, v teplé prohřáté vodě, kde samička klade jikry mezi rostliny.

kapr.jpg                                                                                                                                 

Karas

obecný (Carassius vulgaris Nils., viz tab. kaprovitých ryb českých), jediný druh svého rodu (Carassius Nils.), kaprovitá ryba (v. t., čel. Cyprinidae). Má tělo vysoké (zdélí až 30, zřídka 50 cm), hřbet vyklenutý, hlavu zdélí poloviny výšky trupu, na čele ploskou nebo skoro vydutou, ústa malá, bez vousků, rty útlé, na každé kosti požerákové jedinou řadu o 4 zubech s konci zejména vzadu sploštělými. Dlouhá ploutev hřbetní má na rozdíl od kapra okraj zaokrouhlený a ocasní ploutev jest méně vykrojena; tvrdý osten ploutve hřbetní a řitní jest jen drobně pilován. Barvu má [Karas] na hlavě nahoře olivově zelenavou, na lících žlutou, na hřbetě olivově hnědou nebo trochu zamodralou, na bocích spíše do žluta, břicho ještě světlejší; ploutev hřbetní a ocasní jsou žlutavé se šedou obrubou, ostatní poněkud narudlé. Důležitější odrůdy naše jsou: [Karas] zakrnělý (C. humilis Nils.) se slabším tělem a černou skvrnou u kořene ploutve ocasní, pak [Karas] bahní (C. oblongus Heck.) těla nízkého a dlouhého a hlavy tlusté, zdélí dvou třetin výšky trupu. Z cizích odrůd buď uveden C. gibelio Nils. se hřbetem méně klenutým, než u [Karas]-a obecného a hlavou také delší, než jest polovina trupu, pak [Karas] (nesprávně kapřík) zlatý (C. auratus Bleek.). Tato drobná rybka (o větších druzích zlatých ryb viz Jesen) má tělo rudožluté, zlatolesklé i druhdy černě skvrnité, někdy zase stříbrobílé; byla vypěstována umělým chovem v Číně a r. 1728 dostala se do Anglie a pak do celé Evropy. Formu této variety s vyniklýma očima a velikou ploutví ocasní zovou »rybou teleskopickou«. O bastardu [Karas]-a a kapra viz Kapr.[Karas] žije ve střední, severní i vých. Evropě, v řekách, rybnících i jezerech, ale především ve stojatých vodách s bahnitým dnem, ba i v bažinách a loužích. Živí se jako kapr drobnou faunou vodní. Dobou tření jest červenec, v teplejších krajích již červen; u nás jest těchto ryb šetřiti v měsících květnu a červnu. [Karas]-ové rozplozují se měrou dosti vydatnou; již ve 2. roce svého věku jsou pohlavně dospělými. V hospodářství rybničném lze je s prospěchem chovati zvláště tam, kde by voda byla pro kapry příliš bahnitou.karas obecný                                                                                                                                                                        

Lín

(Tinca vulgaris Val., viz tab. u hesla Kaprovité ryby, obr. 5.), ryba měkkoploutvá z čeledi kaprovitých (-Cyprinidae), jediný druh svého rodu (Tinca Cuv.). Tělo mívá délku 20-50 cm, trup jest zavalitý, málo se stran smačklý, ve tlusté a slizké kůži vězí drobné šupiny. Ústa jsou právě na předním konci hlavy a mají u koutků po krátkém vousku. Tlusté ploutve jsou na okrajích zaokrouhleny; jen ocasní jest mělce vykrojena. Na kostech požerákových jest po jediné řadě zubů požerákových (5 a 4, zřídka 5 a 5) s korunkami rozšířenými, opatřenými ryhou na ploše žvýkací a pod ní háčkem. Barva těla bývá různá, na hřbetě nejčastěji olivová nebo tmavozelená, s leskem kovovým, na bocích a na břiše světlejší; ploutve sudé jsou nahnědlé, liché tmavé, trochu nazelenalé nebo do modra. Odrůda [Lín] zlatý (T. chrysitis, aur ta Cuv.) má větší a tenči šupiny, tenké ploutve a barvu po všem těle zlatožlutou nebo narudlou, s temnějšími skvrnami: rty jsou růžové. [Lín] jest domovem všude v Evropě od jižní Italie až do středního Švédska; obývá nejraději u dna vod tichých, bahnitých, tedy rybníků, jezer, mrtvých ramen řek i bažin, často ve vodě, kde by jiná ryba žíti nedovedla. Zimu prospí, v bahně jsa ukryt. Masa dosti chutného užívají zejména k úpravě chutné polévky rybí. [Lín]-i trou se v měsících jarních, od března po červenec; u nás přikázáno jich šetřiti od 1. května až do konce července. Br.

 
                 lin                                             

Štika

Štika obecná (Esox lucius L.) žije u nás ve všech vodách, stojatých i tekoucích, které nejsou příliš znečištěny. Přirozenějším prostře- dím jsou pro ni vody teplejší, nížinné, ale vniká i do chladnějších vod pstruhových. Potravou [Štika]-y jsou vedle příležitostných úlovků žab, myší, mladých vodních ptáků - hlavně ryby všech druhů, jen stačí-li je pojmouti do své tlamy. [Štika] je nejdravější rybou našich vod, která při dostatku potravy žere stále; v takovém nadbytku vykazuje pak i velké přírůstky na váze, často i 1-2 kg za rok. Jako všechny ryby dovede též dlouho hladověti, pak však se nezastaví ani před rybou skoro tak velkou, jako je sama. Tření štik spadá u nás do časných dob jarních, záhy po odchodu ledu. Někdy je to již koncem února, při delší zimě - při nižší teplotě vody - se protáhne přes březen a duben, výjimečně až do začátku květ- na. Jest proto správně v Čechách [Štika] hájena od 1. led. do 15. čna, na Moravě jest stanovena doba hájení méně vhodně od 1. ún. do 30. dub. Též nejmenší zákonná délka jest v Čechách lépe stanovena 40 cm, než na Moravě, kde se nesmějí loviti [Štika]-y menší než 35 cm dl. Při tření vypouští jedna samice 50.000 až 150.000 nažloutlých, lepkavých jiker o průměru 2,5 mm, které se nalepují v provazcích nebo chuchvalcích na stonky vodních rostlin. Za 2-3 týdny se z jiker vykulí plůdek, který se přissává na listy a stonky rostlin nebo na jiné pevné předměty ve vodě a ve svislé poloze prožívá prvé dva týdny svého života; nepřijímá potravu a tráví ze svého žloutkového váčku. Teprve potom začne sháněti nižší vodní zvířenu, ale velmi záhy a podle příležitosti počne požírati plůdek jiných ryb nebo své menší sourozence. Období vývoje plůdku z jikry a prvé týdny jeho života jest kritické pro rozmnožování štiky, neboť stále hrozí potomstvu zkáza od četných nepřátel a nepříznivými vlivy přírodními. Soustavné a cílevědomé zarybňování vod [Štika]-ou děje se jednak její ochranou v době tření před pytláky, před vyschnutím trdlišť v jarních měsících, zřizováním umělých trdlišť na vhodných místech, hubením okounů, kteří jsou velkými nepřáteli štičího plůdku, a hlavně vysazováním plůdku, získaného umělým výtěrem a líhnutím ve speciálních přístrojích; nejvíce se k tomu užívá Zugských a MacDonaldových lahví. Vyvíjející se jikry jsou v nich nadnášeny proudem vodním, aby se neslepovaly; ztráty na jikrách činí pak jen 30-40%. Při teplotě vody 8-10° C objeví se na jikrách oční body za 7-10 dnů a plůdek se líhne asi za 14 dní. Jest přibližně 6 mm dlouhý a nejlépe se transportuje a vysazuje, když strávil polovinu svého žloutkového váčku.

[Štika] je jedna z našich nejdůležitějších hospodářských ryb; její bílé, pevné a chutné maso jest na trhu dobře placeno. Lze ji chovati téměř ve všech vodách, snadno se rozmnožuje, snáší poměrně dobře uchování v haltýřích a sádkách, i transport. K oblíbenosti [Štika]-y v otevřených vodách přispívá i okolnost, že jest jednou z nejlepších sportovních ryb. Při rozhodování o chovu [Štika]-y nutno však zachovávati určitá pravidla. V žádném případě nepatří [Štika] do pstruhových rybníků, do třecích rybníků a plůdkových výtažníků všeho druhu a do pstruhových vod otevřených. Naopak se doporučuje chovati [Štika]-u v kaprových výtažnících a v rybnících hlavních s přebytkem plevelných ryb, které by ubíraly potravu kaprům a snižovaly tak výnos rybníků. Při tom nutno přizpůsobiti velikost nasazovaných štik velikosti chovaných kaprů, aby se [Štika]-y nemohly státi jejich konsumenty. Vysazuje se proto do výtažníků jen štičí plůdek a malá násada, do kaprových rybníků pak větší násada. R. P.                                          štika                Štika obecná                                                                

Plotice obecná                                                                                      Plotice obecná (Rutilus rutilus) je nedravá ryba z čeledi kaprovitých                                                                  
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Podtřída: paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád: máloostní (Cypriniformes)
Čeleď: kaprovití (Cyprinidae)
Rod: plotice (Rutilus)
   Vzhled a velikost

Plotice je typickým zástupcem tzv. bílých ryb. Má ze stran zploštělé tělo, stříbřité boky a tmavý hřbet i ploutve. Pouze břišní ploutve a někdy i řitní ploutev bývají zbarvené do červena. Dorůstá obvykle do délky 30 cm a hmotnosti 0,25–0,30 kg. Největší exempláře však mohou měřit až 45 cm a vážit kolem 1,5 kg.

 Rozšíření a ekologické nároky

Plotice obecná je vůbec nejrozšířenější rybou České republiky. Obývá stojaté i tekoucí vody, vyhýbá se pouze pstruhovému pásmu. Nejvíce jedinců žije v přehradních nádržích a v úsecích cejnového pásma řek s tvrdým dnem.

 Způsob života a potrava

Plotice žije v hejnech a je poměrně plachá. Mladší exempláře se živí především planktonem, starší pak drobnými živočichy i rostlinami, např. řasami.                                                                                                            Plotice obecna 

 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek